JE VŠUDE LEŽ.

Tereza Dubrovská

JE VŠUDE LEŽ.
Je všude lež, kam pohlédneš, leč tebe už to nebolí, a nechť tu potkáš cokoli, dál klidna svojí cestou jdeš. A jen se trochu zachvěješ – jak v poli smutné topoly, když vítr pláče v údolí – kdys jeho chlad tě mrazil též... Dnes srdce tvoje chladno je tak, jako mlžné závoje když rozvěsí se v alejích... Jen duše někdy zabolí, a zapláče si s topoly, jež samy stojí v závějích... 12