SESTŘE.

Tereza Dubrovská

SESTŘE.
Bylas jako bílý květ na tom vonném keři, smál se na tě celý svět, slunce plálo šeří... Jasným smíchem zvonil ret – ztěžka srdce věří, přišlo jaro, začlo pět – ztichlo u tvých dveří... Divné jsou ty sudby cest – šla jsi skvoucí řadou hvězd, bílý květ – než večer zrosil – Osud krok svůj tudy ved’, nejkrásnější z hvězdných čet, bílý kalich zkosil... 14