BÍLÝ KOS.

Tereza Dubrovská

BÍLÝ KOS.
Ve vrbě se hnulo cos... Květ se zaskvěl v ranní rose, listí lehce zvlnilo se. – Do oblak se vznesl kos... Letěl, letěl podél tůní, kde se bílý leknín sluní, kde se štíhlý rákos houpe a své sítě vodník koupe... Po pěšině tiše kdos ubíral se v zadumání... Tam, kde jíva větve sklání, v stínu zapěl bílý kos... Zpíval, zpíval zádumčivě, rákos hlavou kýval snivě, leknín se jak hvězda třpytil, vodník svoje sítě chytil... V hlubinu teď padlo cos... Voda tiše zavřela se... Ve slunečním zlatém jase zpíval smutně bílý kos... 22