Což pak je to možná, ty můj zlatý ptáku,

Tereza Dubrovská

Což pak je to možná, ty můj zlatý ptáku, Což pak je to možná, ty můj zlatý ptáku,
že jen pro mne, pro mne, sladce tak si zpíváš? Že tvá píseň snivá jásá za soumraku, že mé hvězdy bílé v její struny schvíváš?
Což pak je to pravdou, snem to pouhým není, sladká píseň tvoje do noci se chvěje... jako slunce paprsk, jako usmíření v duši moji štěstí, vroucí písně leje! Mezi námi propast jako moře leží... Smutek můj tam klečí, srdce moje v dlaních... Leč tvá píseň vroucí jako kytka svěží dopadá naň květy – rosa skví se na nich... 41