Tvé oči v náruč tvou mne zvou,

Tereza Dubrovská

Tvé oči v náruč tvou mne zvou, Tvé oči v náruč tvou mne zvou,
už hvězdy svitly dálavou, a obláčky se nebem honí – Já vím, že dneska budu tvou, než hvězdy v mračnech uhasnou, tak sladce květy voní!
Já budu tvou, už stíny jdou, a mlhy táhnou krajinou, a hvězdy slzy roní. Ó, zkolébej mne písní svou, klekáním zvony z dálky zvou – jak umíráčkem zvoní! 67