XI Dám tušit Tobě Tvojí země krásy,

Tereza Dubrovská

XI
Dám tušit Tobě Tvojí země krásy,
Dám tušit Tobě Tvojí země krásy,
bys miloval ji mojí duší snivou, ten rudý západ, v němž noc podává si číš rosnou ke rtům, svěží, opojivou.
A skvělá jitra, jež se v sadě hlásí tou vroucí písní ptáků sladce tklivou, a trpkou vůní vodní mořské řasy tam nad hladinou moře oslnivou. A bílý jasmín, olivové háje, květ tymiánů, v slunci snící kraje, a pyšný vavřín, rozmarýnu trsy. A žhavé bouře, blesků svity rudé, ty bílé chaty, tvrdé pole chudé, a zem, jež svými kojila Tě prsy! [25]