III. Na zem plášť svůj prostři, posyp květem jej,

Tereza Dubrovská

III.
Na zem plášť svůj prostři, posyp květem jej, Na zem plášť svůj prostři, posyp květem jej,
 natrhej mi květy žhavých kamelií... drahou ruku svou mi kol mých ramen dej, kamelie rudé zatkni na mou šíji. „Milenko má drahá“,drahá,“ tiše zašeptej, svoji lyru nalaď vroucí melodií, rty mé žhavé zlíbej, na nic nezeptej, popřej duši mojimojí, ať se slastí spíjí! Netaž se mne na nic – já též nechci znát, jaký byl Tvůj život. Rci jen: „mám Tě rád“,rád,“ líbej moje ústa, čelo mé a zraky! To, co bylo jednou, v hrobě spát nech již – kamelie kvetou – skloň se ke mně níž... důvěřuj mi, drahý – věřím na zázraky! [11]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská