XVIII. Ticho je zas všude... tma se tyčí kolem –

Tereza Dubrovská

XVIII.
Ticho je zas všude... tma se tyčí kolem – Ticho je zas všude... tma se tyčí kolem –
zniklo vše – jen v duši smutky zůstaly, zničena je sklizeň – na strnisku holém místo klasů – trny, jež mne zbodaly. Smutně stojím zase nad svým pustým polem, den se vleče šedý, steskem pomalý... babí léto visí – a tam, nad topolem, noc se blíží černá, stíny povstaly. Bláhová jsem, věru! Sama jsem zas tady se svou velkou touhou – žízním, zmírám hlady – dřív, než naději se, pohltí mne noc! A já žít chci ještě, rozkoší se chvěti, jak ta smutná jíva v bouři zašuměti – volám Tebe, bídná, prosím o pomoc! [26]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská