XXXII. Nevědouc, Tě duše má snad urazila,

Tereza Dubrovská

XXXII.
Nevědouc, Tě duše má snad urazila, Nevědouc, Tě duše má snad urazila,
 že Jsi nešel? Aneb churav byl Jsi snad? Nedej, Bože! Zšílela bych – tak jsem mnila – raděj trpět nech mne ještě jedenkrát! Ničeho tu nechci – jen by v klidu žila duše Tvá – Chci Bohu za to děkovat, prosit Jej, by láska má mne posílila – za Tvůj klid a štěstí mír své duše dát! Ničeho víc nechci – jenom o to prosím v modlitbě své vroucí, abys šťasten byl... všechny květy v duši ráda pro Tě zkosím. „Nebolí to“,to,“ řeknu ve svém těžkém trudu – jen mi, Bože, popřej k žití nových sil! Jemu štěstí dej – a spokojena budu! [40]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská