XLVII. Co to bylo, nevím. Kdosi zaplakal –

Tereza Dubrovská

XLVII.
Co to bylo, nevím. Kdosi zaplakal – Co to bylo, nevím. Kdosi zaplakal –
 Slyšela jsem nářek, v duši mojí pálil, zšeřilo se venku, soumrak tiše vstal, jezero mé smutkem, šedým šatem halil. Ticho velké bylo... jen kdos teskně lkal, mně se zdálo, že mi ohně v ňadra nalil, bolelo mne srdce, tížil jakýs’ žal – kdosi přešel kolem – usmál se a vzdálil. Kdo to přešel? Štěstí? Usmálo se na mne, a pak vzdálilo se? Zhaslo světlo klamné. A kdo hořce plakal? Duše má to byla. Oplakala lásku, o níž sladce snila... Noc je černá kolem – hřbitov klidně leží – Půlnoc... orloj bije na kostelní věži. [55]
Básně v knize Rudé kamélie:
  1. I. Na blízku být Tobě – a přec vzdálená,
  2. II. Bláhová Jsi, duše, šílenstvím, věř, je to –
  3. III. Na zem plášť svůj prostři, posyp květem jej,
  4. IV. Důvěry víc nemám v sebe ani v žití,
  5. V. Prší... těžké, chladné kapky dopadají
  6. VI. Zda to byla láska na dně v oku Tvém,
  7. VII. Zahlédla jsem Tebe, u okna Jsi stál –
  8. VIII. Shlédla jsem Tě, šel jsi kolem, plášť Tvůj vál
  9. IX. Srdce moje v ňadrech jako zvony buší –
  10. X. Duše moje vzrušená je, láskou šílí,
  11. XI. Náležím Ti celá, duše má je Tvojí,
  12. XII. Ty Jsi pánem všeho, duše Tvá tu žije,
  13. XIII. Stále čekám, až mi řekneš: „přijďte k nám,“
  14. XIV. Vrchy tmavé jsou a jezero sní šedé,
  15. XV. Ničeho již nechci, nežádám si víc,
  16. XVI. Rudé květy kvetou jako moje touha,
  17. XVII. Tváře moje hoří, oči moje pálí,
  18. XVIII. Ticho je zas všude... tma se tyčí kolem –
  19. XIX. Znavené mé srdce, ustaň v bouřném tluku,
  20. XX. Jen mi řekni: přeješ-li si, půjdu dál,
  21. XXI. Vrať se ke mně zpátky, ztiš mne v smutku mém,
  22. XXII. Volám Tě v svém smutku, volám tebe tmou –
  23. XXIII. Jsem jak tůně tato, na dno její zřím –
  24. XXIV. Nemohu se ztišit, radost svoji skrývat –
  25. XXV. Vím, vše zase bude, jako bylo dříve,
  26. XXVI. Staň se, jak si přeješ! Půjdu, kam Ty chceš,
  27. XXVII. Miluji Tě, bojím se to vyslovit
  28. XXVIII. Neděle je – dnes Tě, milý, neuvidím,
  29. XXIX. Na tu cestu hledím, kterou musíš jíti –
  30. XXX. Z Helikonu Musy, prijďte, pospíchejte,
  31. XXXI. Zazvuč, moje lyro, zpívej k jeho chvále,
  32. XXXII. Nevědouc, Tě duše má snad urazila,
  33. XXXIII. Rád mne nemáš, vím to. Naději vši zničím.
  34. XXXIV. Irisy vy modré, něžný květe snivý,
  35. XXXV. Dozněla ta píseň. Ztichla lyra moje,
  36. XXXVI. Odjet mám? Víc ještě trpěla bych, vím –
  37. XXXVII. Kam bych šla teď, nevím, domov našla, žila?
  38. XXXVIII. Ve Tvých stopách chodím – duše moje neví,
  39. XXXIX. Zšeřilo se. A tu náhle jsem Tě zřela –
  40. XL. Nemohu víc myslet, nemohu víc psáti,
  41. XLI. Všechno bude, jak si přeješ – rci mi jen,
  42. XLII. Ten dům starý, v kterém první noc jsem spala –
  43. XLIII. Že Jsi přišel ke mně, ve snách se mi zdálo –
  44. XLIV. Na Tě čekám – jezero sní přede mnou,
  45. XLV. Tys to, Ty, můj drahý. Snad mě zraky šálí.
  46. XLVI. Stále hlas Tvůj slyším, v duši mojí zní,
  47. XLVII. Co to bylo, nevím. Kdosi zaplakal –
  48. XLVIII. Půlnoc – na kostelní věži orloj bije,
  49. XLIX. Nebylo dost ran těch, jež mi uštědřila
  50. L. Příteli Ty šťastný! Máš tu lásku jeho,
  51. LI. Duše má jak poutník na pouť vydala se,
  52. LIl. Irisy vy modré jako moje touha,
  53. LIII. Pyšný Jsi jak ona nebetyčná skála,
  54. LIV. Všechno bude tak a jak Ty budeš chtít,
  55. LV. Duše moje, také jednou najdeš klid,
  56. LVI. Jestli zemru tady, ustelte mi pak
  57. LVII. Půlnoc – orloj bije na kostelní věži –
  58. LVIII. Po Tvé stopě šla jsem – vytlačena byla
  59. LIX. Jezero spí, stromy dřímou, vše spí kol...