XLIX. Nebylo dost ran těch, jež mi uštědřila

Tereza Dubrovská

XLIX.
Nebylo dost ran těch, jež mi uštědřila Nebylo dost ran těch, jež mi uštědřila
 sudba zlá – ni trýzně vší a bolesti, jediného hřebu, jímž by nezranila moje srdce měkké v jeho neštěstí. Laskavého slova, jímž by posílila duši mou, by kříž svůj mohla unésti – úsměvu, jímž novou důvěru by vlila, bych tu nezbloudila v temnu rozcestí. A teď Ty, můj milý – zranil Jsi mne znova – nelítostná jsou a tvrdá Tvoje slova – hřeb, jenž poranil mne, byl mi milejší! Dopadají na mne, v srdce mé jak rány, že však Tvá je ruka dává, milovaný – krutější jsou ještě, hřebů ostřejší! [57]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská