DAR
Ten nejtrpčí, bohové, dali jste mi dar,
jenž bolí a raní:
mně v srdce vložili jste rozšlehaný žár
a neukrotné plání.
A vášně vložili jste slavné do mých žil
a veliká hnutí a smělá –
však nedáte perutím ocelových sil
a kamenného těla.
Tak jiskří se oči a zachvívá se dlaň,
duch tvrdě je zkován,
a dím-li své myšlence: „Nyní jasně vzplaň!“
jsem ukřižován,
[11]
jsem roztříštěn rozpětím prudkých varů těch
a sražen zas k zemi.
Ach, nejtrpčí bolest, nejžhavější vzdech
jde mými sny všemi.
A přece, ó bohové, díky vám! Dobře vím,
ať zraky mi krvavě svítí,
ať bit jsem a spalován trpkým darem tím,
že bez něho nelze mi žíti!
[12]