PÍSNIČKA JEDNOU VEČER
Když šel jsem lukami, modrá tma
s krajinou splývala...
Potichu šuměly akáty
a kdesi vzdálené u chaty
děvčata zpívala...
Melancholický to nápěv byl,
večerem dlouze táh’...
Nepoznal slova jsem písní těch,
jenom ten nápěvu teskný dech
nesl se v temnotách...
Podivně těžká mi nálada
v hlubiny zapadla...
Dálný kraj usínal zlehýnka,
v nitru jen bodavá vzpomínka
náhle mi napadla...
[33]
Čím to, že taková písnička
za srdce zachytí?
Náhle že bolesti zahoří,
a jak teď smutek ti hovoří,
duše že ucítí?
A jak jsem dále šel modrou tmou,
zhasínal nápěv ten...
ale já chytal jsem v myšlenkách
každý tón, soumrakem jak se táh’
tesklivý, rozjítřen...
[34]