1915
(Stará matka zpívá:)
Ó, Pane Ježíši Kriste,
v tom čase hříšném a zlém
dva syny, dvě naděje jisté
já navždy ztratila jsem.
Dva syny – a byli tak mládi,
jak bříza byl každý z nich!
Můj bože, jak zpívali rádi
a radost byli a smích!
Jak hlučeli po dědině,
když večer byl, zas a zas –
a z každé je vítal síně
veselý něčí hlas!
[37]
To měsíc se v jizby díval
a z jizby děvčata ven –
ten prvý, ten písničky zpíval
děvčatům do oken,
a druhý, ten kučeravý,
mu při tom na housle hrál – –
A nyní – dvě zlaté hlavy
pán císař sobě vzal,
dva syny, krev krve mojí,
mé syny... ó, bože, ty víš,
jednomu srdci žal dvojí
jak přehrozná je tíž!
[38]
Že císaři pánu král jiný
– tak řekli mi – zemi chtěl vzít,
mé děti – a za čí viny
vy jste mi musely mřít?
Ó, Pane Ježíši Kriste,
Ty všecko věz a suď!
A synů mých duši čisté
Ty milostiv v soudu buď!
[39]