Za hory, za vody
Ach, za hory, za vody, do daleké země
uteklo moje mládí – jako stín – jako sen.
A přece ve chvíli půlnoční se znovu vrací ke mně
a je to přelud, krásnějším životem naplněn.
Tak nikdy nehořelo slunce jak v půlnočním snění,
tak nikdy nešuměly vody a nikdy nezpíval les,
tam nikde tak sametových zákoutí není,
k takovým studánkám krok mě nezanes.
Prudčí a mocnější skutečností půlnoc zpívá.
Krev horkým příbojem se v těle rozlije.
Zahoří temným ruměncem tvář tvoje neduživá,
nejsladší víno piješ, jež tě opije.
Zase je po polích, po mezích prška světel,
do modré oblohy perutí bije pták,
zašuměl žitný lán a růžově svítí jetel
a písničku výsměšnou notuje vlčí mák...
Ztracen jsem v brázdě i s knížkou rozedranou,
jak očarován jdu tím labyrintem stran –
Indie voní, červeň žhne a požáry planou,
ale se mnou jde tygřice Jiskra a kapitán Korkoran.
[35]
Putujem spolu, bojujem, vítězíme,
princezna nade vše krásná blýská očima,
na stezkách v pralesích podivné tajemství dřímá
a hlavu zelenavá propast objímá...
A přelud rozpadá se jako mlha z rána,
odchází princezna, tygřice, kapitán
a ještě naposled ta knížka rozedraná
kmitne se na chvíli... pár ohmataných stran...
Ach, za hory, za vody, do daleké země
uteklo moje mládí – jako stín, jako sen –
A přece ve chvíli půlnoční se znovu vrací ke mně
a je to přelud, krásnějším životem naplněn –
[36]