Sloky.

Vojtěch Martínek

Sloky.
Noci jsem žaloval, hvězdy jsem prosil, krvavou ránu jsem ve hrudi nosil, noci jsem žaloval, hvězdy jsem prosil – zůstaly němé. Do černých liter nořil jsem hlavu, volal jsem básníky, zvětralou slávu, do černých liter nořil jsem hlavu – nemluví nikdo – Rozpjatá obloho, nebeský prachu, mlčíte k slzám, mlčíte k strachu, rozpjatá obloho, nebeský prachu, chladné a kruté – 39 Mudrci, věštci, básníci, kněží, hluboká hořkost v duši z vás leží, mudrci, věštci, básníci, kněží, bezmocní stejně – Srdce mé ubohé, srdce mé malé, sami jsme vzrůstali v šalbě a v žale, srdce mé ubohé, srdce mé malé, budeš dost silné? Vracím se domů. Zavru dveře. Jenom stín nehmotný se mnou se béře. Vracím se domů. Zavru dveře. A neodejdu. 40