Vím, že už to nesvedu,
nemám daru zpěváka.
Zazpívám teď koledu,
i když bude lecjaká.
Ovšem jenom potají,
rozpaků smích na tváři,
tak jak plaše zpívají
žebráčci a drotaři.
[3]
Zpívám, zpívám koledu
do mrazu a do ledu,
ztratil hlas jsem, ztratil cvik,
věru divný koledník.
Volám, volám: Sézame,
kde jsou skály neznámé,
co mě kdysi mámily?
Vstaňte aspoň na chvíli!
Anděl zdvíhá polnici,
rozžeh’ světla zářící,
pro pána i žebráka
jasná roztáh’ oblaka.
[4]
Stojím v zpěvu glorií
uzavřených u dveří,
hvězdy blesky nesijí
v pustých ulic zášeří.
Tam, kde jiní zpívali
honosně a ve sboru,
před slavnými přívaly
zavíral jsem závoru.
Kde se jiní tlačili
bez ladu a pořadu,
milý snad neb nemilý
krčil jsem se dozadu.
[5]
Tiskl rty jsem raději,
odcházel jsem sám a sám,
šel jsem těžkou závějí
k balvanům a ke haldám.
Nebýval jsem opuštěn
ve větru a ve sněhu,
zatopil mi hlavu sen
v mocných světel zážehu.
Je to divná koleda,
koledníku došel hlas.
Zima květy nehledá,
uvad’ rým a oheň zhas’.
[6]
Koleda je skončena.
Koláček mám ve dlani.
Ejhle, to je odměna
za vánoční zpívání.
[7]
Vše dobré v novém roce
1941
Dvěma kresbami vyzdobil Alois Moravec.
Typograficky upravil
a vydal jako svůj 16. soukromý tisk
Josef Hrachovina v Praze
k Novému roku 1941.
Písmem Krištofa Plantina o vánocích 1940
vytiskl „Knihtisk“, akc. spol. v Praze XIII
v počtu 99 neprodejných výtisků.
E: av; 2006
[8]