JESEŇ.

Karel Babánek

JESEŇ.
Ve vlase vlákna pavučí, kytici aster v ruce měla, stesk vzpomínavý ve zraku, únavu mdlou, a ke mně děla: Milenka smutných básníků, chorobnou něhu posledních mám květů, a v srdci mír a tichý klid, těch, kteří navždy odumřeli světu. I tvoje smutkysmutky, básníku, já vlídnou stiším dlaní, a polibkem, hle, kterým list, se dotkl tvojich skrání. 21