CESTA.

Karel Babánek

CESTA.
Kol pustých zahrádek a z chudé čtvrti města, do kraje radostně pospíchá bílá cesta, zbavená těsných pout, dvé řady šedých domů, teď v kraj se rozběhla a ve průvodu stromů. Tou cestou půjdeš-li, se v ticho velké noře, jak v lázni hojivé své neucítíš hoře. Duch křídla rozepne, zbavená špíny města: a jak by v jiný svět tě povede ta cesta. Tam v poli zraje klas a zavoní ti chlebem, a píseň skřivánčí zní pod nezměrným nebem, jež modré oko jak se vlídně dívá dolů, tam tiché radosti sedají s tebou k stolu. Do noci třesavá zní cvrčků píseň v poli, mír cestou ku vsi jde ukryté pod topoly, do noci zapadlé a měsíčního světla, jímž náhle v kraji noc jak modrým květem zkvetla. Čas tiše plyne tam, jak řeka klidným tokem, a život, rozsévač, jde brázdou volným krokem, radosti rozsévá i žaly plnou hrstí v dny všechny člověka jak do zkypřené prsti. A dnů, když dovršen je počet, když se stmívá, a plamen stráven je a zhasla touha živá, se světem smířeni, spí pod zelenou thují, a vánky zdaleka jim nad hlavami dují... 26

Básně v knize Večerní zvony: