FANFÁRY

FANFÁRY
Výše a výš! Do lidských snů jen jedno heslo zní: porobit živly, zkrušit země tíž, poklady steré vykopati z ní, kralovat silám, býti hloubek pán a novým toužením být stále hnán výše a výš! Ó lidský duchu, zázračná sílo, dive nad divy! Změřil jsi tůně zemských propastí, v slunečný prostor vzletíš zářivý, horami, skálou umíš zatřásti, ó lidský duchu! A křídla dvě tě nesou do výšin. To jedno myšlenky je zářný svit, jež jako bleskem přetne temna stín a mrtvé hloubky umí prozářit, veliká, slavná, divná pochodeň! Však ruka dělná křídlo druhé dá. Ta teprv myšlenku si pozvedá, ji promění si v pevný rys a tvar, záblesku světla skytne teplý žár, a myšlenka kde jasně zahoří, pak práce teprv zázrak dotvoří! 33 Ó rukou tisíce, neznámé ruce v šachet hlubinách, jež umdléváte v zemi ryjíce, ó ruce dělné u výhně hutí nebo v těžkých tmách, u strojů, kovadlin a motorů, vy s tvrdou hmotou stále ve sporu, vy ruce zmozolené, ruce rozryté, vy jenom nové světy divem tvoříte! Výše a výš! A nikdy u konce a vždycky dál. Ó lidský duchu, o vítězství sníš! A jenom tam, kde myšlenkou jsi vzplál, a jenom tam, kde tvoří dělná páž, svou píseň strojů slavně zazpíváš! A mračný osude, do cesty postav živlů svár a spor, v myšlence lidské najdeš tuhý vzdor, a mračný osude, sterými ranami nás bij a raň, přec nakonec si dělná dlaň svůj zázrak dobude! 34