OSTRAVICE
Tu píseň slyšel jsem:
nejsladším zadýchla snem.
Zelených hloubek byl v ní van,
pramen, co z temna je na světlo hnán,
zamžené jitro, půlnoci dech,
šedavý oblak, co nad stromy leh’,
kamení v cestě, svítivé kořeny,
houslová nota, výkřik tlumený,
podzemních hlasů skladba zádumčivá –
A voda zpívá, zpívá.
Tu píseň slyšel jsem:
robotným mluvila dnem –
Do těžkých balvanů voda bije,
chudobné pole v horu se ryje,
motyka zvoní a slunce stéká,
Bože, cos naložil na člověka,
v zázraku horském být musí slep,
dals kámen mu, ne vonný chléb,
s výčitkou hořkou k tobě se dívá –
A voda zpívá, zpívá –
Tu píseň slyšel jsem
polednem, smírným večerem,
ať léto hoří, ať naříká zima –
Fabriky zdvihly se a komín dýmá,
již oheň plápolá v mocném ryku,
48
rychleji, rychleji, robotníku,
řetězy rachotí, siréna sténá,
řeko šumivá, jsi znásilněna,
děvucho horská, spjali tě, spjali –
A voda se valí, valí –
Tu píseň slyšel jsem:
nad proudem stojím něm.
Je černá a hustá zátočina,
zlomená větev ruce spíná,
hladina modré oblaky nese,
bahnitý dehet vírem se třese,
tavené železo z dálek syčí,
vysoké pece posměšně křičí,
beskydská řeko, spjali tě, spjali –
A voda se valí, valí –
Tu píseň slyšel jsem,
i tok tvůj šumí novým dnem.
I ty ses, řeko, za slavného rána
zachvěla údery rozhýbána,
i tobě volaly hutě v rudé kráse:
po těžkých půlnocích jitro rozvírá se,
i ty jsi nesla na svém černém pásu
odrazy pochodů, přívaly hlasů,
to pochodují černí robotníci,
i ty jsi chytila ten nápěv tryskající,
co nad hlavami jako oblak pluje
a refrén o vítězství opakuje –
Hlas jasný slyšel jsem
a všecko mluví v něm:
šum samot zadumaných zní,
49
bolest i úzkost těžkých dní,
pozdravy od Bílé, od Hamer, z hor
i robotníka tvrdý vzdor,
odboj a pád a vzlyk, co ve tmách zmírá,
a nové vzepětí a nová víra,
volnosti zvířená slova:
Buď pozdravena, řeko básníkova!
50