NAD STAROU KNÍŽKOU VERŠŮ

Vojtěch Martínek

NAD STAROU KNÍŽKOU VERŠŮ (Vrchlický, Portréty básníků)
Ten drobný svazek – jak mi milý býval v těch letech, zlekanému studentíku! Jak úzkostně jsem v hodině jej skrýval pod logaritmy nebo pod fyziku! Svět jiný, zářnější mi tenkrát kýval školními okny za těch okamžiků, prizmatem jeho vroucně jsem se díval na hlavy věštců, pěvců, bojovníků. Jak hudba vzdálená to projde duší, když znovu šeptám verše básníkovy, kus mládí prchlého zas hlava tuší, co teď se jenom v tichý přelud sněnímění, zas probuzený vzrušenými slovy: Pobožný úklon, sen a opojení. 16