PO PODZIMKOVÉ BOUŘI

Vojtěch Martínek

PO PODZIMKOVÉ BOUŘI
Jen před hodinou běsi podzimkoví se vztekali, ty síly zločinné. A teď zas země vlídné světlo loví a vzepjala se v kráse nevinné. Světelná síť, co hoří ve větvoví, i kolem hlavy se mi ovine. (To pavučiny – ironicky poví teď šprýmař vysvětlení laciné.) Ať přeludy – ať třebas pavučiny! Však večer ten – tak ztichlý po vichřici – mně hovoří – a věty konejšící jsou zvuky přátelské, jež plaší stíny: „Ne doušky velké, ale přece ber.“ I v duši mé je smírný podvečer. §26
Básně v knize Poslední sonety:
  1. SONET
  2. PŘED SLUNCE ZÁPADEM
  3. SOUMRAK
  4. LETNÍ NOCI
  5. NAD HROBEM
  6. KVIETISMUS
  7. MISTROVO SLOVO
  8. UMĚNÍ KLASIKŮ
  9. UMĚNÍ DNEŠKA
  10. NAD STAROU KNÍŽKOU VERŠŮ
  11. TUŠENÍ
  12. VOX HUMANA
  13. AKVAREL
  14. BOUŘLIVÁ NOC
  15. HUDBA
  16. MĚSTO
  17. SOUDCE
  18. RODNÝ KOUT
  19. PŘEDJAŘÍ
  20. PO PODZIMKOVÉ BOUŘI
  21. ASKETI
  22. NEKROLOG
  23. CESTOU ZRÁNA
  24. JEDNÉ MATCE
  25. PRÁCE
  26. VYSCHLÝ PRAMEN I
  27. VYSCHLÝ PRAMEN II
  28. HLAS PRAMENE
  29. KRAJINA V ZÁŘÍ
  30. RÁJ
  31. ZÁPAD SLUNCE V ŘÍJNU
  32. NOC BEZE SNU
  33. PO LETECH
  34. MRÁZ
  35. KOLOBĚH
  36. V MLZE
  37. CHVÁLA ZEMI
  38. DARY ŽIVOTA
  39. HLAS
  40. PROSINCOVÝ DEN