MRÁZ

Vojtěch Martínek

MRÁZ
Mráz tvrdý v noci. Tichá záře zrána. Chorobně květy ke slunci se zdvihly. Kde včera život, barva rozjásaná, tam dnes se černé spáleniny mihly. Jak hlavička se křiví ošlehaná, jak poset popraškem stvol každý zplihlý! Krok zvolna v záhonech – to tvrdá rána, jak za noci tam mrazné biče švihly! Však ze spálených záhonů teď zavál dech zahořklý – však přece vlídně vonný, v něm poslední se pozdrav léta tuší. Když v mrazném úderu květ dokonával, když za noci šla zkáza přes záhony, on vůní poslední svou vydech duši. 40