VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.

Vojtěch Martínek

VII.
Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
 Co cítili jsme? Závist, nenávist. Nejednou udeřils nás do tváří. To divné světlo v očích zazáří. My zapomněli jsme. A ty jsi rost. My sloužili, jak byla povinnost. Včerejšek zabit je, vše jiné dnes. Tys ubožší, než za dědinou pes. Každý ho s křikem žene ze dveří, ten spílá tvrdě, jiný udeří. Podivně času běh se obrací: Ty psanec jsi a my jsme žebráci. Tvou bídu vidím. Jas v ní nesvitne? Je těžko míti srdce soucitné a těžko míti srdce kamenné. Těžko říc: ano. Těžko říci: ne. 25
Básně v knize Monology Jury Třanovského:
  1. báseň bez názvu
  2. I. Já slyšel mistra na varhany hrát.
  3. II. A přece ministrant, co plaše hrál,
  4. III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.
  5. I. Je noc a černá tma a vítr naříká.
  6. II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
  7. III. Mám života běh krátce pověděti?
  8. IV. Sen prchavý je v slovech podán zcela:
  9. V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
  10. VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
  11. VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
  12. VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
  13. IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
  14. X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
  15. XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
  16. XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
  17. XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
  18. XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
  19. XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
  20. XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
  21. XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
  22. XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
  23. XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
  24. XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
  25. XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
  26. XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
  27. XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.
  28. XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,
  29. XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.
  30. EPILOG.