Stín

Vojtěch Martínek

Stín
Tvůj stín jest u mne. Modrou tmou nehmotnou blýskne podobou – já vím: to jenom utkán jest z měsíční příze, z chvění hvězd, já vím: to jenom oživen jest mojí touhou v prudký sen – a přec je v něm i těla tvar i srdce tep a krve žár – Já cítím jej, jak u hlavy se vlní, hebký, splývavý, já cítím jej, jak dotýká se těla mého, proniká můj každý nerv až do dřeni v světelném nočním jiskření – půlnoční stín – jak splývám s ním objetím horkým, bolestným – 32