Koleda

Koleda
Vím, že už to nesvedu, nemám daru zpěváka. Zazpívám teď koledu, i když bude lecjaká. Ovšem jenom potají, skrývám vrásky ve tváři, zpívám, jako zpívají žebráčci a drotaři. Zpívám, zpívám koledu do mrazu a do ledu, ztratil hlas jsem, ztratil cvik, věru divný koledník – Volám, volám: Sézame, kde jsou skály neznámé, co mě kdysi mámily? Vstaňte aspoň na chvíli! Anděl zdvíhá polnici, rozžeh světla svítící, pro pána i žebráka jasná roztáh oblaka – 56 Stojím v zpěvu glorií uzavřených u dveří, hvězdy blesky nesijí v pustých ulic zášeří. Tam kde jiní zpívali honosně a ve sboru, před slavnými přívaly zavíral jsem závoru. Kde se jiní tlačili bez ladu a pořadu, milý snad neb nemilý chýlil jsem se dozadu. Tiskl rty jsem raději, odcházel jsem sám a sám, šel jsem těžkou závějí k balvanům a ke haldám. Nebýval jsem opuštěn ve větru a ve sněhu, zatopil mi hlavu sen v mocných světel zážehu – Je to divná koleda, koledníku došel hlas. Zima květy nehledá, uvad rým a oheň zhas. 57 Koleda je skončena. Koláček mám ve dlani. Ejhle, to je odměna za vánoční zpívání. 58