DAR.

DAR.
Je život bohů dar a jako dar jej přijmi – však měnivý jeho tvar rukama uhněť svými! Do země kořeny jsi vklíněn věčným řádem, však krve proud vzpěněný tvé duše zašum spádem – Nad hlavou oblaky a sladký slunce příval, jenž plá ti ve zraky, hlas, který v sluch ti zpíval, to tvoje jest, to tvé – – skloň srdce odevzdané, ať hnutí laskavé do všech tvých smyslů skane – Vždyť za to zaplatíš hlodavou žití mukou, hle... v nehostinnou tiš ti temné ruce tlukou 9 a zlobně hledají vznět každý, písně závan, květ, který potají se vzepjal očekáván a živen nadějí půlnočních meditací... slyš... u tmy veřejí se kalná vlna ztrácí... Přec okna otvírej... Jsou dálky rozzářeny... Jak šlehne světla rej a zalije ti stěny...! A pohleď: vysoký a slavný let je ptáků – a pohleď: útoky jak blednou tvrdých mraků – Ó nakloň hlavu svou zátopě dobrotivé, v zář sluneční milostnou, ve zpěvy ptáků živé 10 a všecko ať je žár zachycen smysly tvými – Je život bohů dar a jako dar jej přijmi. 11