SLOKY.
Ó žel, ó žel, ó žel,
máš jeden život jen –
a svět pln tajemství
je v dálky rozestřen –
jest obzor nekonečný
bez mezí, beze stěn!
Tisíce životů
teď pracuje a sní,
tisíce pramenů
stajenou hudbou zní,
tisíců srdcí tlukot
v proud splývá vítězný.
A jedním vzepláním
hřmí žití koloběh –
co prudkých úderů
v horečných práce dnech,
co tichého hvězd chvění
za nocí v modrých snech!
Ó moci proniknout
ten nespočetný dav,
prolnouti horečně
16
všech milliony hlav,
zachytit každou píseň
šílených ze záplav!
V tisíce chatrčí,
v paláců tisíce
pohledět, rozumět,
čím kvílí vichřice,
čím matky uspávají
k děckům se chýlíce.
Ó bědně zachytíš
ne vlnu... kapek pár –
zříš matné přízraky,
ne slavný, jasný tvar – –
ó bolest neúkojná,
ten marný cítit žár!
Chceš všecko procítit
svým srdcem malátným
a žití vlastního
stesk těžce láme jím –
...chceš schytat lidskou bouři
a státi nade vším –?
17
Ó žel, ó žel, ó žel,
jak bolestný je sten –
Je svět pln tajemství,
do dálek rozestřen,
a obzor nekonečný
bez mezí, beze stěn!
18