PÍSEŇ.

PÍSEŇ.
Rukama bych si oběma srdce Tvé ve své schoval – tak jsem si Tebe, duše má, podivně zamiloval! Taká jsi teskná i laskavá, tak jako úsvit ranní, jenž stejně duši rozdává bolest i požehnání. Tak jako kvítí na poli červeně zpívající, po kterém srdce zabolí a slova nelze říci. Tak jako píseň národní, co prudce v dál se nese, jež smutkem duši zúrodní a divnou touhu vnese. Tys duši mojí přinesla sílu i bolest novou – pádím jak plavec bez vesla hladinou smaragdovou: 49 neví, či v sled se rozbije či přístav v dálkách shlédne – stejno, když sílu vyžije všecku v té chvíli jedné! 50