PÍSEŇ.

Vojtěch Martínek

PÍSEŇ.
Když zraky se zalijí plaménky jiskřícími – ó nakloň se a naslouchej, jak žilami buší mými krve proud, krve proud – A ne, ne, vzkypěné to šumění krve není – hlas houslí v nitru zpívá v jásavém rozhoření – ó slyšíš, rozumíš? Zpěv sladký a tesklivý... cítíš, že rozvlněný nás příval nese... nese... letíme ve plameny rudé a jásavé... Cítíš, jak letíme? Daleko v mlhách země. A všecek svár a zmar usíná v hloubkách temně, letíme, letíme... 51 Sevři mne, jediný má rytmus naše tělo, letíme... krvavě všecko se rozhořelo... letíme, letíme... 52