PÍSEŇ.

PÍSEŇ.
Takovou chvíli mám nejvíce rád: slunce když svítí a zvlněný spád do polí padá a do zlatých lad – Tenkráte cítím, že žiji, že jsem, sluneční tok v těle pronikne mém radostným přívalem, radostným snem. Slunce mám rád: v letních zjásaných dnech, v lidském i těle, kdy vášně proud šleh’ prudce a tryskne nám v myšlenkách všech – Zraky jak zahoří, zatepe krev! Jaký to bezmezný mámivý zpěv, jaké to vzplanutí nervů a cév! Darmo je sesláblý rozumu soud! Stržen jsi v ráz, musíš s přívalem plout – živí i ničí ten děsivý proud – Vždyť je to slunce, moc sladká i zlá, květu dá vzrůst a na plody plá, nad srdcem spáleným drtivě vlá – 54 Přece a přece – mám slunce vždy rád, klasům ať pomůže zlatově plát, nebo ať rozkvetlý zapálí sad – 55