HODINY.

Vojtěch Martínek

HODINY.
Já nemám rád, když tichem hodiny mně tikají tak stále monotonně. Mně při tom zdá se, jejich jediný že účel jest, by v bouřném žití shoně jen vyčítaly prchlé vteřiny a jednotvárně naříkaly pro ně: „Je všecky shltly Věčna končiny, kde ovoce máš, hořkou slzu roně? Ty zašlé dny jsou květy opadalé, však na haluzích nejsou plody zralé a marnost práce z toho prázdna zírá –“ Ach, každý mentor protivný je vždycky, když těžce taje úsměv ironický nás nepříjemnou pravdou ostře týrá. 26