TAK PŘIŠLA TIŠE...

Vojtěch Martínek

TAK PŘIŠLA TIŠE...
To dobře vím: zde u mé hlavy stála, tak přišla tiše, jakby vánek dých’, zář plná vůně z očí jejích vála a tajemství se všecka zadívala z nich. Ó neříkejte, zář že zhasínala západu tiše na skle oken mých a že mi jenom přelud na okamžik stkala ve vlnách třesavých... Jen v zraky pohleďte mi, plno je tam světla, jak sladká záplava mi z jejích zornic slétla, jak tiše zlíbaly mne proudy rozlité – jen ruku položte si na mé horké čelo, jak jejím dotekem se teple rozechvělo ...a věřit musíte – 31