TO V LESE U NÁS BYLO...

Vojtěch Martínek

TO V LESE U NÁS BYLO...
To v lese u nás bylo někdy před západem, kdy rozhrály se všecky stromy dokola: dub, javor, habr, buk i bílé břízy řadem teď byly housle, cello, basa, viola. A větřík, jemný hudec, letí tichým spádem, kde dotkne se, tam struna písní zavolá, a v každém kmeni tom, ať shrbeném či mladém, teď žití tajemného síla plápolá. Já v trávě ležel jsem a nad mou těžkou hlavou zpěv stromů podivný a lehký dlouze táh’, zněl kouzlem pocelů a neurčitou slávou – a bylo mi, jak také měl bych zpívat s nimi a splynout s jejich šumem v úvahu tu v snách, neb vím: to s životy bych mluvil skutečnými. 42