DUBEN.

Vojtěch Martínek

DUBEN.
Lákáš mě k sobě, ale já nevěřím. Voláš mě k sobě travou, jež klíčí, voláš mě k sobě vonným zášeřím, voláš mě fialkou a petrklíči. Nepůjdu dále, ani ke dveřím, náruč máš studenou, oči máš chladné, přeběda srdci, jež do nich spadne. Lákáš mě k sobě, ale já nevěřím. 94