AUGUSTA.

AUGUSTA. (Filipina Welserova navštívila uvězněného Jana Augustu na Křivoklátě.)
Dnes v žalář můj – buď Pánu za to vděk – jak jasný zazářil by paprsek. Kdo jsi, ó, paní, jaký divný cit,cit sem přivádí tě v chlad a mrtvý klid? Již dlouho nevstoupil sem ve dveře kdo jiný mimo kroky žoldnéře. Ty’s přišla ke mně jako bílý zjev, měj díky, paní, vlídný za úsměv. A plyne čas a za dnem vstává den, já stále čekám mdlý a odsouzen, jen hlasy rozptýlené bratří mých mně časem buší do zdí žalářních, 23 hlas bratří, strádajících ve víře, jichž touha marně volá pastýře. Však trpím rád – Pán Ježíš v mukách pněl – a odpouštím, když laje nepřítel, jen po svých bratřích teskním potají, těch, kteří trpí, kteří čekají a duchem lásky, ctnosti spojeni doufají svého v Kristu spasení. Buď pozdravena, dobrá paní ctná, ty’s jako záře přišla milostná...