DÉŠŤ

Bohumil Mathesius

DÉŠŤ
Budou to málem roky dva. Odešla. Nepřišla jiná. Nic neříkám, byla to moje vina. Jsem sám. Vtom na skla oken, prachem povadlá, kapička deště dopadla perlově bílá, stříkla – třetí a pátá chvátá, po skle se tetelí. – Díky, příteli! 16