Na Zámecké

Bohumil Mathesius

Na Zámecké
V posledním slunci rudnou pivoňky a ve sklence hrá víno zelené, ač řeka zdola mumlá: ne a ne, my, děvčátko, se přece rozejdem. l slunce spat jde – krotí větru van – mdlou hlavu skládá na podušku z par: zadýchat nechci šestnáct vašich jar a – v zámku straší, říká kastelán. Děvčátka malá musí časně spat a o strašidlech nechat si jen zdát. Zůstanem – řeka se svým: ne a ne, pivoňky, já a víno zelené. 25