Písnička o Pierotu

Písnička o Pierotu
Pierot a Pierota spolu chodili, stále něčím rozněžnělí, něčím opilí. Stále čemus divili se: chichi, chichi, chach! – smávali se černým pánům v bílých parukách. Jednou zrána, na podzim už – mlhavý den byl! – Pierota, trápen rýmou, sudí oběsil. 54 Když ho večer zakopali hezky za vrátka, nechroupala Pierota žalem cukrátka. Dědictví si spočítala věru zakrátko: zbyl jen pudr, Pierota, buben, děťátko. Co má dělat? Nažehlila modrou sukýnku. Komu bude Pierotě říkat tatínku?! Pane sudí, Pierota za nic nemůže, co má ale Pierota dělat bez muže!? 55 Pane sudí, Pieroty bílá kolena nejsou jistě jako vaše v noci studená! Co měl dělat? Pierotu pan sudí si vzal, vzal si pudr, vzal si buben, na půdu to dal. Pana sudí jizba není už tak studená, nahřívá mu Pierota stará kolena. Pan sudí, muž rozvážlivý s bílou parukou, učívá se Pierotě nosit na rukou. 56 Říkají jen – prosím vás, co lidem přijde vhod! – kolíbat je v noci chodí mrtvý Pierot. Flétnu píská, panu sudí stáhne svrchnici, a políbí Pierotu v důlek na líci, provazu dá kousek s krku děcku do rukou, aby bylo jednou sudím s bílou parukou – aby bylo jednou sudím s bílou parukou. 57