Mráz.

Julius Brabec

Mráz.
Mráz – Merlín šedý, kouzelník jest z báje, pták dravý, který loupí květy jara, jenž z dáli slétne v tiché naše kraje, jak praví věčná epopeja stará. On svůdce starý, jako Merlín bílý, Ginervu, kvítek, slunkem budí kvésti, jí slíbí závoj utkat vzdušné víly a bídný přijde rubáš zmaru plésti. Ach běda, srdce že ho časem cítí, bídného svůdce, když sny mládí hynou, v sled luzné snění, láska, štěstí, kvítí, se chvějí v zimním slunci pavučinou. O s Bohem sne můj, Ginervo ty svůdná, již Merlín přilét, srdce z hrudi klove, o cesto žití trnitá a bludná, jež naděj měníš v sklamání vždy nové. ***
Představy mládí, růžoví jsou dnové, a skutečnost, toť černé noci stíny, sen kouzlí perly, skvosty démantové, a čas dá krůpěj v síti pavučiny. 27
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.