HYMNA KRÁSE.

Julius Skarlandt

HYMNA KRÁSE.
Ač vášní k tobě hnán, jak vrak ve běsu vln v klín zrádných skal, já vděčně zřím zas den, kdy zrak Tvůj, čarupln, ve snech mých vzplál: Ty vznesla’s touhu mou,mou jak churavící květ ke slunci, výš! Jak světlo tonoucích za nocí plných běd v mém srdci bdíš! 30 Ni nebes končina když nestačila ti – oh věčný den! – Ty směle vedla’s mne – stkvělá až k závrati – v zlý temnot sen, až v pekel propasti, ve hříchu černý chrám, kde žal a děs! Však hlas Tvůj, zrak, podoben hvězdným hrám, zas výš mne vznes. Má duše cele Tvá, mé krve prudký var. Chci s Tebou v let do krajů jiných zas, kam smutku nesáh’ spár, však nikdy zpět! 31
Básně v knize Světla v samotách:
  1. LIST.
  2. PORTRAIT.
  3. PŘI MĚSÍCI.
  4. MŮJ KRAJ.
  5. PODZIMNÍ VEČER.
  6. VZPOMÍNKA.
  7. VEČER.
  8. ZÁPAD.
  9. PÍSEŇ.
  10. NA STRÁNI NAD MĚSTEM.
  11. Z BÁSNÍKOVA SKIZZÁŘE.
  12. SLOKY PRO HUDBU.
  13. PLAMÉNEK MDLÝ...
  14. KDYŽ NOC JDE BLÍŽ...
  15. U KŘÍŽE NA SKÁLE.
  16. HYMNA KRÁSE.
  17. SEN HVĚZDNÉ NOCI.
  18. NA MOTIV Z GRIEGA.
  19. TIŠE JDE...
  20. LISTOPAD.
  21. PÍSEŇ.
  22. PŘI ZÁPADU.
  23. DEŠTIVÝ VEČER.
  24. BEZ NADPISU.
  25. HORROR VACUI.
  26. NOC, PŘÍTEL ZLA...
  27. ***   S večerem tím pustým
  28. SLOKY.
  29. PO LÉTECH.
  30. ROZLOUČENÍ.
  31. REQUIESCAT.