PASTEL.

Julius Skarlandt

PASTEL.
Tmavými vršky les ční v nebes báň. Vzlét’ skřivan z brázd a začal píseň novou. Jak lodě s plachtovím oblaka v dálku plovou, nad lučním pramenem se sklání laň... Silnicí k doubravě zní ženců hlas, v slunci se třpytí tam jich srpy, kosy. Za nimi vůz, tak pln, že skřípou osy pod snopů tíhou. Druhý... třetí zas’... Kdes’ výstřel pad’. – Vran černý vznes’ se shluk, a váhavě kams’ ke skalinám míří. Nad vody sklem šidélka bystře víří. Dál slunce napíná svůj zlatý luk... 8