SNĚNÍ S PALUBY.

Julius Skarlandt

SNĚNÍ S PALUBY.
Hleď, z oliv háje Nymfa zírá plachá v sad zarostlý bílého u kastelu. Tam tvář se šklebí pitvorného Baccha, jenž květ si ve vlas vplet’ se zlatem pelu. Soch mramory se, zvětralé už, drolí, bůh Radosti však dál dlí v smavém kraji. Žeň hojnou dává vinici i poli, na flétny pastýři tam vábně hrají... Jen Láska sama jak by domov měla v té rajské končině na břehu moře! Smrt zdivená ztad jinam odšuměla na větru křídlech, a s ní všecko hoře! Tam listí révy s thyrsů vlá a kvítí, tvář slunce prudce žhne, a neumdlévá. Za Nymfou, hleď, jak Fauna oči svítí! A Bacchos víno do číše si vlévá... 55