***   Vše rozbito – a vše je ztroskotáno!

Julius Skarlandt

***

Vše rozbito – a vše je ztroskotáno!
Vše rozbito – a vše je ztroskotáno!
Má duše k smrti smutná je. Kol pláče tma. A daleké je ráno. Dnes jediná ni hvězda neplaje.
Již tuším konec. Potichu se blíží – – a já bych chtěl Ti tolik ještě říci! Však čísi ruka ústa moje tíží, a kdosi šeptá mi o stesku hrobních svící. Zapláčí květy, jež jsme milovali, zapláčí krajiny – v nich bloudili jsme, – zmlklí – – zapláčí hvězdy – v jichž třpytu jsme se smáli – – – – – A pro to vše teď úsměv máme ztrpklý! 31