Na pólu duše.

Julius Skarlandt

Na pólu dušeduše. (V. Kroftovi.)
Srázné ledovcovité skály. A nad nimi vychází polární slunce tiché resignace. Bylo lze viděti světlý bod lodě v zelenavém moři nadějinaděje! Rackové radostně kroužili oblaky, přilétli, usedli na moje skály... (Slunce počalo tepleji hřát!) Ale loď zmizela! Nepřišla spása! Sám, klidný, čekám, kdy uhasne záře a přijde Noc. Zahynu, opuštěn v smutných svých skalách! 39