XLV.   Divoké, bujné veselí

Julius Skarlandt

XLV.

Divoké, bujné veselí Divoké, bujné veselí
 počíná v duši mi znít. – Nemocné city zemřely, Pán s nimi. Mohou již tlít – – Třetí den v slávě z mrtvých vstát, ve tváři radostnou masku. Chtěl bych se s nimi vztekle rvát o tu svou divokou lásku. V polích je smutno. Všude klid. Písně chci zanést v kraje. V srdci se počly struny chvítchvít, ohnivé víno již zraje... E: jf; 2006 52
Básně v knize Fragmenty:
  1. I.   Na pláni choré stromy ční,
  2. II.   Marné sny duší mou táhnou –
  3. III.   Dnes je tak podivný večer –
  4. IV.   Ční bílý zámek z háje cypřiší,
  5. V.   Les umlknul – v odlet se dali ptáci.
  6. VI.   U bledé Tvojí mrtvoly
  7. VII.   Má duše, jak Jsi krásná, tklivá v smutku bledém
  8. VIII.   Ah, ty šedé, dávné sny!
  9. IX.   Ty bílý květe, s perlami vonné rosy,
  10. X.   Oh, nechal Jste si vysloviti soustrast,
  11. XI.   Na ten večer rád se pamatuji,
  12. XII.   Kraj zasmušil se v podvečerní chvíli.
  13. XIII.   Tvé oči temně, horečně plály –
  14. XIV.   Do šerého mého kraje
  15. XV.   Tak tiše žít – a nedívat se v zad.
  16. XVI.   Všude je temno – ze všad vane chlad –
  17. XVII.   Ze všeho, co v duši zpívá,
  18. XVIII.   Hvězdy shasly – noc umírá tiše –
  19. XIX.   Já Ti dám poslední květ,
  20. XX.   Zda vzpomínáš na rozkošné ty chvíle –
  21. XXI.   Do vlasů lilji si zatkni
  22. XXII.   Dny jasné, říjnové – předtucho zimy blízká –
  23. XXIII.   Mé noci jasné,
  24. XXIV.   O uplynulých hovořili časech,
  25. XXV.   Má lampa v půlnoc zvolna dohořívá
  26. XXVI.   Znáš modravé oči, jež prosí o smilování,
  27. XXVII.   Hluboké lesy, tajemné lesy,
  28. XXVIII.   Poslední signály umlkly v mlhách –
  29. XXIX.   Vy smáli Jste se mému smutku
  30. XXX.   Nad protější strání
  31. XXXI.   Zapadlá komnata v prokleté ville.
  32. XXXII.   Na samotách zamlklých,
  33. XXXIII.   Noc jasná, modravá – vše stichlo, nic se nepohne.
  34. XXXIV.   Poslední červánky zmizely se střech –
  35. XXXV.   Přepadla mě Tesknota – (chorá žena).
  36. XXXVI.   Oh, neplačte má paní bílá,
  37. XXXVII.   Bázlivý pohled srdce moje leká –
  38. XXXVIII.   Tvůj máj byl plný růží omamných
  39. XXXIX.   Na Tvůj obraz luna svítí,
  40. XL.   Ne, nezpívej mi o své duši
  41. XLI.   A všechno to musilo vyzníti v prázdno...
  42. XLII.   Je všechno k smíchu, mia carissima,
  43. XLIII.   Nad bahny vzpučel Lásky květ,
  44. XLIV.   Dnes divný smutek komtesa má v líci –
  45. XLV.   Divoké, bujné veselí