IV. Vánoce 1917.
(Hoch a dívka střídavě, ke konci společně).společně.)
Hoch:
Kde pak máš, dívenko maličká,
kde pak máš tatíčka?
Dívka:
Třetí rok už dnes je tomu –
do války – ach – musil z domu!
Hoch:
Kde pak máš, dívenko maličká,
kde pak máš bratříčka?
Dívka:
V šírém poli pod nebesy
s puškou v ruce stojí kdesi...
Hoch:
Naříká, dívenko maličká,
drahá tvá matička?
Dívka:
Od pláče má oči rudé,
muže, syna,syna hledá všude.
5
Hoch:
A což zas, dívenko maličká,
milá tvá sestřička?
Dívka:
Vadnou steskem její líčka,
vzpomene-li na tatíčka.
Hoch:
Nechceš-li, dívenko maličká,
o pomoc poprosit Ježíška?
Dívka:
Pros ty se mnou, prosme spolu,
prosme všichni ve svém bolu:
Oba:
Ježíšku v jesličkáchjesličkách,
ve všem nám raď!
Matičku potěšuj,
hoře jí slaď!
Válku tak nešťastnou
brzy už zkrať!
Otce a bratry nám,
Ježíšku, vrať!
(Modlitba Otče náš – nebo desátek růžence radostného.)
V. Píseň: „Vítej, milý Jezu Kriste“.Kriste.“
6