BAREVNÁ OKNA.

Jiří Ruda

BAREVNÁ OKNA.
V podzimním odpoledni, kdy slunce, plozením leta zemdlené, daleko někde nad hlubokými lesy melancholicky se potácí, pokorná modlitba opuštěného v zelených mhách, duše má toulavá bloudí hlubokým údolím, nepozorována laněmi, tančícími na lukách, a reflex ospalého světla, prolamovaný listím, ji líbá na zamyšleně skleslé rty a na vzpomínající, bledé čelo. Daleko někde v zapadlých časech staré kultury, a dávno zapomenutých chvílích lehounce zvedá se sympathická měštka od dubového stolu a otevřeného passionálu, a vzdychajíc smutně po muži, zabitém v bitvě, a bezcílně otvírajíc zaprášené okno, naklání se a nemocně patří na pustou ulici a na gothické štíty domů, přes jejichž zbožně malované fresky churavý měsíc fascinující vrhá světlo... A měkké, dlouhé ruce bledé vdovy jsou jako průsvitné paprsky luny a jako pruhy slunečního světla, žlutavě lomeného zeleným listím, 29 usýchajícím na zapomenutých stromech v podzimním lese. A zdlouhavá píseň mé toulavé duše zní lehkým sloupovím lesního chrámu jak vdovin pláč při otevřeném okně, jehož barevnými skly smířlivě propadává měsíční světlo... 30
Básně v knize Zahrady nadějí:
  1. NEDĚLNÍ SIESTA.
  2. MRAK.
  3. ÓDA NA MODRO NEBES.
  4. PODZIMNÍ MOTIV.
  5. SLUNCE NAD ZÁVĚJEMI.
  6. PÍSEŇ NA HRANICI.
  7. VZDÁLENÁ VZPOMÍNKA.
  8. KUPECKÝ KRÁM.
  9. KDYŽ SLUNCE VOLÁ...
  10. DŮVĚRNÁ CHVÍLE.
  11. V DALEKÉM LESE.
  12. BAREVNÁ OKNA.
  13. Z ISTRIE.
  14. PRO NEJSMUTNĚJŠÍ CHVÍLE.
  15. SPOLU JSME ŠLI, Ó DUŠE MÁ,
  16. VZKŘÍŠENÍ.
  17. POTOPENÉ ZAHRADY.
  18. VYZNÁNÍ.
  19. ŠŤASTNÉ VEČERY.
  20. CO VYPRÁVĚLA BOROVICE, KDYŽ HOŘELA V KAMNECH.
  21. KRAJINA.
  22. PÍSEŇ PRO MOU ŽENU.
  23. CESTA ZA MRTVÝMI.
  24. SLÁVA VESMÍRU.
  25. ÓDA KE CHVÁLE HUDBY.
  26. PŘED TIZZIANOVÝM OBRAZEM „ČERVNOVÁ NEDĚLE“.
  27. ZE STROMOVKY.
  28. SILNICE.