KONEC SVĚTA.

Jiří Ruda

KONEC SVĚTA.
Vše brány jazyků jsme tarasili směle, do sklepů zakopali víly radostí, po náměstích jít může průvod Spasitele, než nákaza se v mozcích uhostí. Kacíře zpurné do studní jsme svrhli, hranice smolné – vůdce spálily, znamení zbujná s hvězdáren jsme strhli, plamínky v duši davu ulili. Dvořané krotcí na kadidlo sedli, nevěstky z ulic sely nákazy, by z brlohů opilci nevybředli, uchystat ke krčmám jsme dali provazy. Chechtoty pusté udusí se v strouze.strouze, tratolem krve květ se zohaví, až v nadpekelné mladý princ své touze do zahrad královských se v noci dostaví. Epocha nová narodí se ztuha, stavidla dějin vytáhneme těžká, po katastrofě první jistě přijde druhá, obranu vojů připravit se zmešká. 53 Pochodně stráží uhásímeuhasíme rázem, spojence blbé uvítáme v šeru, rozoumky drobné povalíme na zem. Připravit chceme světopanství kléru. Výkupné touhy zkoncentrujem v břiše, rozetnem uzly socialních dramat, do bezdné tmy se ponoří lid tiše, až stádům všem chléb víry budem lámat. Na portál chrámů přibijeme Krista, pro sebe ale Baccha necháme, až světovláda naše zase bude jistá, my dogmat svých se nikdy nevzdáme. Nuž, jménem páně: my jsme praví bozi, výkřiky vzpoury udusíme záhy, chystejte berly, korouhve a vozy, houfnice střelné před církevní prahy. – Jen pokračujte, lýkožrouti věků, křidélka černá pněte na záda, revoltní Slunce hasne na daleku, reakční tmí se vhodná nálada. 54